Pozitivní zprávy, které povznesou duši a obohatí váš život!

Vznik a stručný vývoj zenového buddhismu

Sdílejte naše články a podpořte Radostné zprávy!

Vznik a stručný vývoj zenového buddhismu

Prvopočátek zenové školy bývá podle legend nejčastěji spojován se samotným Buddhou (Probuzeným.), jehož život bývá také vyprávěn v mnoha různých verzích, které se od sebe více či méně liší.

Jedna z legend vypráví, že se narodil v dnešním Nepálu do královské rodiny Šákjů (proto bývá někdy označován také jako Budda Šákjamuni). Jeho narození prý předcházely zvláštní přírodní úkazy a proroctví, která ho předurčovala buď k úspěšné kariéře panovníka, nebo k dráze velkého duchovního učitele světa. Jeho otec ale nechtěl o dráze učitele ani slyšet, a tak malého prince obklopoval přepychem a plnil mu veškerá přání, jen aby mu zabránil spatřit skutečný svět se všemi jeho nedokonalostmi. Přes veškerou otcovu snahu si ale Buddha postupně začínal uvědomovat, že žije v nevědomosti. Když poprvé opustil palác, na ulici potkal ubohého, stářím zuboženého žebráka. Při další takové vycházce potkal vyhublého, vážně nemocného člověka a nakonec rozkládající se mrtvolu. Tyto tři obrazy mu dodaly kuráž a on ve svých třiceti letech opustil palác nadobro. Některé legendy vypráví o pěti stech vojáků, kteří ho celou noc pronásledovali, jiné tvrdí, že se z města vytratil bez povšimnutí.

Následujících několik let Buddha putoval po Indii a přemýšlel o smyslu života. Pokusil se vydat i cestou asketů, ale na prahu smrti pochopil, že ani tato cesta k jeho vytouženému cíli nevede. V následujících měsících opět putoval po zemi a věnoval se meditaci. Často byl spatřován jak pod stromy na okrajích vesnic meditoval týdny v kuse. Jedné noci, když se opět ponořil do hluboké meditace, najednou pochopil. Za východu jitřenky spatřil veškerou pravdu. Dosáhl osvícení. [1]

Krátce po této události se podle legend kolem Buddhy shromáždily davy lidí, které chtěly vyslechnout jeho učení. Po jednom se svých proslovů na hoře Lin-šan utrhl květinu a beze slova ji položil před své publikum. Pouze jeden z jeho žáků, Mahákjášapa, toto gesto pochopil a odpověděl na něj úsměvem. Nato Šákjamuni prohlásil, že právě jemu svěřuje nejdrahocennější poklad, tajemství dharmy i nirvány, a Kášjapa se stal Prvním indickým patriarchou zenové školy.

 

 

Vývoj zenu v Číně

Bódhidharma

Po Kášjapovi následovalo dalších dvacet sedm patriarchů. Dvacátým osmým a také posledním zenovým patriarchou v Indii byl Bódhidharma, kterého v historii zenu tradičně považujeme za most mezi Indií a Čínou, protože prý na přání svého učitele právě do Číny odjel šířit Budhovo učení a stal se Prvním patriarchou zenu v Číně. [2]

Mnozí historici ale o jeho příběhu pochybují a naznačují, že se jedná o pouhý výmysl, který měl zenové škole dodat historickou autoritu, která by dokazovala, že její učení pochází od samotného Buddhy. Legendu o tom, že Bódhidharma jednou při meditaci usnul a za trest si uřízl oční víčka, ze kterých následně vyrostl první keřík čaje, považujeme ovšem za fantastickou i bez studia historie. [3]

Toto učení, ať už ho do Číny přinesl Bódhidharma, nebo tam vzniklo prostým působením mahájánového buddhismu na taoismus, se po dlouhá léta postupně vyvíjelo. Zenoví mistři přejímali myšlenky mistrů taoismu Lao-c’ho a Čunag-c’ho
o návratu k pravé podstatě člověka a dále je přetvářeli v duchu mahájánového budhismu, který byl přizpůsoben tak, aby byly jeho cesty schůdné nejen pro mnichy a jeptišky, ale i pro laiky, a to bez ohledu na pohlaví nebo postavení ve společnosti.

 

Chuej-neng

Zen, v podobě jakou známe dnes, je tedy spojením taoismu a buddhismu, jehož pevnou podobu stanovil Šestý patriarcha Chuej-neng, který je považován za jednoho z nevětších mudrců, kteří kdy v Číně žili.

Chuej-neng se narodil roku 638 do velmi chudé, negramotné rodiny. Když jako malý chlapec náhodou zaslechl muže, odříkávajícího Diamantovou sútru, okamžitě jí porozuměl, a vydal se do kláštera Chuang-mej, aby se stal buddhou. Pátý patriarcha Chung-žen okamžitě poznal jak neobyčejný člověk před ním stojí, ale ze strachu jak by na něj pro jeho nízký původ reagovali učení mniši, poslal ho pracovat do kuchyně.

Po nějakém čase si Pátý patriarcha uvědomil, že je načase předat své místo novému následníkovi. Oznámil, že Šestým patriarchou se stane ten, kdo gáthou (básní) nejlépe vyjádří své pochopení. Všichni jeho žáci přirozeně předpokládali, že nejlepší báseň složí jejich představený Šen-siou, a úřad patriarchy připadne jemu.

Když si druhého dne patriarcha na zni chodby přečetl následující gáthu, byl velmi zklamán.

            Tělo je stromem osvícení,
            mysl rámem čirého zrcadla.
            Neustále ho čisti s bedlivou pečlivostí,
            aby nebylo znečištěno prachem světa. [4]

Poznal, že gáthá je dílem Šen-sioua a pochopil, že ten ještě svou pravou podstatu nepoznal. Ostatním mnichům se ale líbila, a recitovali ji když kráčeli po dvoře a chodbách kláštera. A tak se o ní doslechl i Chuej-neng a stejně jako patriarcha spatřil její nedokonalost. Požádal tedy mnicha, který šel po chodbě, aby vedle napsal jeho vlastní gáthu.

            Osvícení není strom,
            ani rám čirého zrcadla.
            Není to vůbec žádná věc,
            tak jak by ho mohl znečistit prach?
[5] 

Když si patriarcha dalšího dne přečetl tuto gáthu, okamžitě si uvědomil, že právě její autor je hoden stát se Šestým patriarchou. Věděl, že takovou by mohl napsat jedině Chuej-neng, ale protože se stále obával zášti ze strany ostatních mnichů, smazal ji svým sandálem a Chuej-nenga si k sobě v noci potají zavolal. Předal mu úřad patriarchy a protože si byl vědom, že jmenování negramotného ač osvíceného laika patriarchou, by mohlo vyvolat svár, řekl mu, aby odešel do ústraní, než nadejde pravý čas.

Chuej-neng žil v anonymitě až do roku 676. Rok poté založil klášter Pao-lin, kde učil  až do své smrti roku 713. [6]

 

Rozdělení zenových škol

Co se týče svárů kvůli novému patriarchovi, nebyl Chung-žen od pravdy daleko. Jelikož předání patriarchátu Chuej-nengovi proběhlo v tajnosti, byl za Chung-ženova následníka oficiálně považován Šen-siou. Tzv. severní škola, která uznávala Šen-sioua a jeho učení o postupném osvícení ale brzy zanikla. Podle některých historiků je příběh o tajném předání patriarchátu Chuej-nengovi pouhým výmyslem stoupenců tzv. jižní školy, která na rozdíl od severní stupně růstu neuznávala a tvrdila, že „přirozenost Buddhy nemá části nebo oddělení a nemůže být tedy uvědomována kus po kuse.“ [7] Ani Chuej-neng ani Šen-siou už patriarchát oficiálně nikomu nepředali, a tak funkce zenového patriarchy zanikla. 

Po Chuej-nengově smrti se jeho učení dále předávalo v pěti zenových školách (Sótó, Rinzai, Ummon, Hógen, Igjó), které se ale na rozdíl od jižní a severní školy lišily pouze v detailech vyučování. Například škola Sótó kladla největší důraz na zenovou meditaci (zazen), zatímco Rinzai pokládala za nejdůležitější řešení kóanů. Všechny tyto školy ale navazovaly na původní ideologii jižní zenové školy, která vycházela z učení Šestého patriarchy a věřila v náhlé osvícení. [8]

 

Přesun zenu do Japonska

Na úkor taoismu a konfucianismu začal zen v Číně postupně upadat, až nakonec splynul s buddhistickou školou Čisté země, zato v Japonsku zažil na přelomu 12. a 13. století období nového rozkvětu. Škola Rinzai, kterou do Japonska přenesl mistr Eisai, a škola Sótó, kterou v Japonsku uvedl mistr Dógen, tak na rozdíl od ostatních přežily až dodnes. [9]

 

 

Zdroje:

 

[1] Život Buddhy. Satori [online]. 2003 [cit. 2015-12-07]. Dostupné z: http://satori.mysteria.cz/buddha.html

[2] WU, Jingxiong. Zlatý věk zenu. Hodkovičky (Praha): Pragma, c2008. ISBN 978-80-7349-120-8.

[3] WATTS, Alan. Cesta zenu. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-900614-8-6.

[4] WU, Jingxiong. Zlatý věk zenu. Hodkovičky (Praha): Pragma, c2008. ISBN 978-80-7349-120-8. s. 51.

[5] WU, Jingxiong. Zlatý věk zenu. Hodkovičky (Praha): Pragma, c2008. ISBN 978-80-7349-120-8. s. 52.

[6] CHUEJ-NENG. Tribunová sútra Šestého patriarchy. Vyd. 3. Praha: Odeon, 1990. ISBN 80-207-0095-1.

[7] WATTS, Alan. Cesta zenu. Vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-900614-8-6. s. 104.

[8] Lexikon východní moudrosti: buddhismus, hinduismus, taoismus, zen. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.

[9] Lexikon východní moudrosti: buddhismus, hinduismus, taoismus, zen. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 90 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
© Radostné zprávy ;-)
Více:
Meditace harmonie autor: realworkheard zdroj: Pixabay.com
7 meditačních technik pro zaneprázdněné

Nedaří se vám najít čas na meditaci ve vašem nabitém životě? V chaotickém programu je těžké najít si pravidelnou chvíli...

Zavřít