qimono / Pixabay
Zatímco užívání drog mezi teenagery zaznamenalo mezi lety 2002 a 2013 ve Spojených státech pokles, téměř 25 milionů Američanů starších 12 let zakázané látky stále požívá. Nejpopulárnější drogou je marihuana, kterou si v roce 2013 zakouřilo 7,5 % dětí nad 12 let. To znamená mírný vzestup od roku 2007, kdy to bylo 6 %. V případě jiných látek, včetně kokainu, heroinu, halucinogenů a léků na předpis, jsou statistické údaje stále stejné.
Podíváme-li se, jak je na tom Amerika s návykovými látkami u dospělých, není to o nic lepší. Anketa Světové zdravotnické organizace odhalila, že Spojené státy jasně vedou v užívání ilegálních látek. Kokain je v USA čtyřnásobně populárnější než v zemi, která je hned v závěsu – na Novém Zélandě.
Počet léčeben pro drogově závislé např. v Kalifornii je naprosto šokující. Většinu z nás problém drogové závislosti netrápí. To ale pouze do té doby, než se s ní setkáme na vlastní oči.
Závislost na tabáku, alkoholu, lécích na předpis a zakázaných látkách stojí americké daňové poplatníky přes 740 miliard dolarů ročně. I přesto, že se do řešení tohoto problému investuje tolik peněz, zneužívání návykových látek se nepřestává vymykat kontrole.
Někteří to dávají za vinu rozpadajícím se sociálním strukturám, jiní zase blahobytu (nebo v opačném případě chudobě). Oba tábory mají pravdu. Otázkou však zůstává – co se s tím dá dělat? Spousta národů po celém světě hledá odpověď na Islandu, kde vznikl unikátní prevenční program s vynikajícími výsledky.
“Nejčistější” náctiletí v Evropě
Island v devadesátých letech zažil značný vzestup konzumace drog a alkoholu mezi teenagery. Harvey Milkman, profesor psychologie na univerzitě v Reykjaviku vzpomíná: “O pátečních večerech nešlo jen tak jít do centra Reykjaviku. Nebylo to bezpečné. Všude se se potloukaly hloučky podnapilých teenagerů.”
A i tak dnes Island dominuje žebříčku nejčistěji žijících teenagerů.
“Počet patnácti a šestnáctiletých, kteří byli minulý měsíc opilí, klesl ze 42 % od roku 1998 na pouhých 5 % v roce 2016. Stejně tak je to s užíváním marihuany, kde jsme zaznamenali pokles ze 17 % na 7 %. Dále klesl i počet těch, kteří každý den kouří cigarety, a to z 23 % na 3 %.”
Jak se Islanďanům podařilo dosáhnout takové změny?
“Způsob, jakým toho země dosáhla je na jednu stranu radikální a založený na důkazech, ale také stavěl na tom, čemu by se dalo říkat prosazování zdravého rozumu,” uvedla Emma Young pro Mosaic Science.
Zákony se změnily. Nákup tabáku pod 18 let a alkoholu pod 20 let je teď ilegální.
Také byl zaveden zákaz vycházení pro mladistvé ve věku od 13 do 16 let. Ti mohou být v zimě venku do 22 hodin a v létě do půlnoci.
Avšak největší podíl na tak ostrém obratu mělo to, že mladí začali trávit více času s rodinou a klást větší důraz na mimoškolní aktivity.
“Rodiče jsou nabádání, aby se účastnili besed, na kterých se probírá důležitost trávení času s jejich dětmi, povídání si s nimi o jejich životech, kamarádech a o tom, aby zůstávaly večer doma.”
Stát také začal finančně podporovat sportovní a umělecké programy. Rodiny v Reykjaviku dostávají příspěvek 35 000 islandských korun (přibližně 92 000 Kč) na rekreační aktivity pro každé dítě.
Dle průzkumu se po zavedení těchto změn radikálně zvýšil počet dětí v rozmezí 15 a 16 let, které tráví většinu času se svými rodiči nebo se alespoň čtyřikrát týdně věnují nějakému sportu. Užívání marihuany, pití alkoholu nebo kouření cigaret v této věkové skupině pokleslo.
Milkman, jehož výzkum byl základním kamenem tohoto islandského programu, věří, že lidé jsou na prahu zneužití drogy “ještě před tím, než si ji vezmou, protože je to právě jejich způsob vyrovnávání se (se stresem), který zneužívají.”
Děti, které se často potýkají se stresem vyhledávají spíše stimulační drogy, zatímco sedativní drogy jako například heroin nebo alkohol užívají spíše ty, které se snaží zbavit úzkosti.
Milkmanův nápad tak dal podnět k dalšímu: “Proč nezorganizovat sociální hnutí soustředěné na přírodní drogy využívající vlastní chemie v mozku. Zdá se být jasné, že lidé se snaží změnit vlastní vědomí bez zničujících dopadů drog.”
S 1,2 milionovým vládním příspěvkem Milkman a jeho tým vyvinul v Coloradu program zvaný Projekt sebepoznání, který nabídl širokou škálu různých kurzů pro rizikové děti. Ať už jde o hudbu, tanec, hip hop nebo bojová umění, cílem bylo spuštění chemických změn v mozku a vyvolání přirozeného uspokojení a následně i zmírnění stresu nebo úzkosti. Dále se zde děti naučily důležitým životním dovednostem.
Po úspěchu tohoto programu byl Milkman pozván v roce 1991 na Island, aby promluvil o své práci. Později se stal konzultantem v protidrogovém centru pro mladistvé v Tindaru. V roce 1999 byl odstartován celonárodní program, díky kterému byli teenageři na cestě k přirozenému a zdravému vyvolávání změněného stavu vědomí bez použití drog.
Fungoval by tento přístup i ve Spojených státech? Milkman tvrdí, že to vše závisí na zdrojích a jednotlivých komunitách, protože by bylo velmi složité něco takového implementovat v celonárodním měřítku. Ale proč bychom si to nemohli dovolit, podíváme-li se na “cenovku” zneužívání zakázaných látek v této zemi.
Stejně tak se ptá Emma Young: “Na Islandu tento proces sblížil rodiny a pomohl dětem stát se zdravějšími v různých směrech. To se žádná jiná země nerozhodne, že za to tyto výhody stojí?”
