O existenci duše lidé píší a přemýšlí již od počátku věků. Myšlenka toho, že lidská bytost se skládá z různých nefyzických součástí, není zdaleka nic nového. Můžeme ale existenci duše prokázat? Ne, ale podíváme-li se na studie publikované v oblasti nemateriální vědy a kvantové fyziky, je těžké přijmout opak.
Tato fakta ve spojení se všemi knihami o duši a cestě, na kterou se vydá po našem úmrtí, otevírají prostor k velmi zajímavé diskuzi.
Díky kvantové fyzice, neurovědě a parapsychologii víme, že vědomí, nebo alespoň faktory s ním asociované, může mít a ve skutečnosti také má přímý dopad na náš fyzický, materiální svět. A nejen to. Vypadá to, že vědomí jako takové není produktem naší biologie, ale spíše něco nezničitelného a věčného. Stejné tvrzení platí i pro duši, což dokonce znázornily experimenty, při kterých byli zúčastnění mimo jiné schopni promítnout své vědomí na jiná místa.
Věda pomalu začíná dokazovat, že je duchovno skutečné, a to může znamenat mnohem více
než jen pouhý výklad. Často se ale setkává s hrubou odezvou.
Už se přes to přeneste a pokuste se tento závěr přijmout. Vesmír má nemateriální mentální a
spirituální podstatu.” (“The Mental Universe”; Nature 436:29,2005)
Je to pouhé vědomí? Je to duše? Kdo ví. Ale zdá se, že poté, co odejdeme, něco stále
pokračuje.
Podle několika filozofů z antického Řecka, jako například Platona, duše poté, co vstoupí do
lidského těla, zapomíná, čím je a odkud přišla. Duše patří do nemateriálního světa a pouze si
volí život v našem těle. Rychle ji však oslepí lidské smysly.
Osobně věřím v to, že na naší planetě právě probíhá obrovský posun vědomí, který zahrnuje
mnoho různých věcí. Pouhé kolektivní uvědomění toho, že jsme duchovní bytosti, je pro lidstvo
zásadní, pokud se chce i nadále posouvat kupředu.
Začneme-li zkoumat literaturu zabývající se prožitky blízké smrti (NDE), dostaneme se k
fascinujícím závěrům. Rozhodně není nedostatek vědců a doktorů, jejichž pacienti popisovali,
co se s nimi dělo na operačním stole nebo během infarktu. Někteří doktoři popsali schopnost
svých pacientů sdílet informace o tom, co se s nimi dělo, přestože by nemělo být možné, aby je
znali.
Velké studie ukázaly, že velké množství lidí, kteří si prožili klinickou smrt, při ní zažili určitý druh
“povědomí.” Například jeden pacient, tehdy ve věku 57 let, si dokázal vybavit celý proces své
vlastní resuscitace nehledě na to, že jej doktoři prohlásili za “mrtvého”, jelikož byl kompletně bez
vědomí a bez sebemenších známek biologické aktivity.
Tento druh výzkumu naznačuje, že biologie nebo žijící bytost je pro existenci vědomí nezbytná.
Tím pádem by mělo být možné i to, že by vědomí existovalo například v robotovi. O tom proč to
je, ale také nemusí, být možné si povíme níže.
„Téměř úplná dominance materialismu v akademickém světě vědu zásadně omezila a
zpomalila rozvoj vědeckého výzkumu mysli a duchovna. Víra v tuto ideologii, jako
jedinečný rámec vysvětlení reality, vědce donutil zanedbávat subjektivní rozměr lidského
poznání. Toto nás dovedlo k vážně zkreslenému a ochuzenému vnímání sebe sama a
našeho místa v přírodě.” – Dr Gary Schwartz
Může mít robot vědomí? Může mít duši?
Pokud vědomí chápeme jako vnímání, povědomí o tom, že máme vlastní myšlenky a schopnost
rozeznávat a učit se, pak ano, robot skutečně může nabýt vědomí. Dnes máme k dispozici
umělou inteligenci, která se sama dokáže učit. Koneckonců i kvantové experimenty potvrdily, že
i ty nejmenší kousky hmoty mohou mít vědomí, skoro jako kdyby věděly, že se na ně díváme.
Toto bylo ilustrováno slavným “dvouštěrbinovým” experimentem. Pokud je to pravda, znamená
to, že jakákoliv hmota může nabýt určitého druhu vědomí, a že každá hmotná “věc” disponuje
tím, co vědomím nazýváme.
Je pro existenci vědomí nebo duše nutný biologický systém? Mohl by tento systém být umělý?
Pokud není vědomí produktem naší biologie, ale něčeho od ní zcela odděleného (jak nám
ukazuje parapsychologie), kdo říká, že by vědomí nemohlo existovat v neorganické formě
života?
V tomto smyslu by robot možná mohl mít duši.
Mnoho lidí v duchovní komunitě a ti, kteří žijí v souladu s duchovními tradicemi, věří, že vědomí
nebo duše si vybírá své rodiče a tělo ještě před tím, než nabyde své hmotné existence.
Existuje mnoho zajímavých případů, kdy lidé využili hypnotické regrese k objasnění údajných
minulých životů – a ve všech případech se nejednalo o lidské bytosti. Někteří lidé si vybavili svůj
minulý život v podobě toho, čemu říkáme mimozemšťané. Měli zážitky i jako zvířata, stromy,
rostliny, hmyz a mnoho dalšího. Toto vyplývá z práce mnoha lidí, zejména Delores Cannon.
Například v buddhismu existuje deset sfér. A nejedná se o prožitek smrti, ale jednoduše o
transformační prožitek. Buddhisté věří tomu, že vědomí se může od těla oddělit ve kterýkoliv
moment a následně se přesunout do jiného těla. Toto je pozoruhodné a samotného by mě
zajímalo, jestli bude někdy v budoucnu možné, aby naše vědomí přešlo do jiné formy. Budeme
někdy schopni přenést naše vědomí do robota?
Kdo ví.
V některých buddhistických tradicích na duši nelze pohlížet, jako by byla oddělena od těla a
mysli, ale také nemůže mít začátek ani konec. Jakmile se do toho ponoříte, zjistíte, že je to čím
dál tím více matoucí.
Na světě existuje několik menších buddhistických, hinduistických, křesťanských, islámských a
dalších komunit. Jejich učení se v mnoha směrech prolíná, ale také odlišuje.
To pouze dokazuje, že možná máme přibližnou představu, ale ne zcela konkrétní odpověď. V
tomto momentě a se vším výzkumem, který byl doposud proveden, by se dalo říct, že víme, že
se něco děje, jen nevíme, co to přesně je.
O vědomí byly publikovány desetitisíce článků, ale upřímně řečeno pro něj nikdo nemá
vyhovující definici. Nemyslím si, že vědomí může být nějak definováno a možná, že to, čemu
říkáme duše, má s vědomím něco společného, ale spíše se zdá, že se jedná o dva rozdílné
koncepty.
Jak popisuje článek publikovaný v LA Times,
„Tibetský buddhismus nám říká, že se po smrti téměř všichni vrátíme zpět do světa živých pod
vlivem škodlivých impulzů a tužeb. Ale skrze soucit a modlitby si někteří mohou zvolit čas, místo
a rodiče, ke kterým se vrátí. Toto potvrzuje buddhistické učení, které říká, že se duše může
navrátit, aby prospěla lidstvu a sloužila k udržení silné teologické a politické struktury založené
na mnišství a celibátu.”
Nyní se vracím k hlavní pointě. Ať už je duše nebo vědomí cokoliv, není součástí toho, co
vnímáme jako fyzický, materiální svět a nezdá se, že by byla produktem naší biologie. Tím
pádem je možné, že do čehokoliv nehledě na fyzickou formu, ať už organickou či nikoliv, může
duše nebo vědomí vstoupit a prožít tak fyzický materiální zážitek.
A může?
Zároveň to, co jsme my jako lidé ještě nepoznali, je, že každý máme uvnitř sebe dominantní
nemateriální aspekty. Příkladem mohou být některé meditační techniky, které těmto
nemateriálním aspektům dovolují zažít jiné sféry a mnohem více.
Podíváme-li se kupříkladu na kvantovou biologii, tyto naše duchovní aspekty v mnoha směrech
přímo korelují s naší biologií. Můžeme to vidět, pokud blíže prozkoumáme koncept čaker,
meridiánových bodů, toků nemateriální energie uvnitř těla a mnoho dalších oblastí. Z tohoto
hlediska robot nemůže mít duši nebo “duchovní” část uvnitř sebe, protože robot nemá ani
meridiány, ani čakry, ani jiné faktory, které by jejich fyzické tělo a biologii propojovaly s tímto
nemateriálním světem. Abyste totiž mohli prožít spojení mysli a těla, musíte k tomu mít biologii.
Možná ale robot může mít čakry? Netuším.
Můžeme tedy vůbec znát odpověď? Nejspíš ne, nebo alespoň ne teď. Ale věřím, zvláště po
desetiletém výzkumu v oblasti parapsychologie a propojení mysli a těla, že existenci něčeho po
naší smrti v tomto bodě prakticky nelze vyvrátit. Možná se zde učíme lekce, které jsou
nezbytné, a možná toho existuje mnohem více, než si uvědomujeme. Také věřím, vzhledem ke
skutečnosti, že jsme duchovní bytosti, a že duchovní aspekty uvnitř nás jsou propletené s naší
biologií, nikoli však závislé na nás, že organický biologický systém, ne nutně člověk, je nezbytný
k uchování toho, čemu říkáme vědomí nebo duše.
Na druhou stranu, jak jsem zmínil dříve, všichni jsme složeni z malých částeček hmoty, která
bez ohledu na to, že nemá žádný biologický systém, může být do určité míry sebeuvědomělá.
Celé je to ale velmi matoucí. U spousty lidí to vypadá, že to prostě vědí, ale můžeme to vědět
doopravdy? Co myslíte?
