Toto utopické město v Indii se jmenuje Auroville a umožňuje soužití mužů a žen všech národností v míru a harmonii. Rozkvět lidské jednoty zde má zelenou.
Auroville, nebo také “Město úsvitu” bylo založeno v roce 1968 a díky tomu, že jeho obyvatelé pochází z více než 50 různých národů a kultur, si od organizace UNESCO vysloužilo pojmenování mezinárodní město.
Tak často se zaměřujeme na rozdíly, které nás oddělují a vytvářejí mezi námi hranice. Ať už jsou politického, ekonomického či spirituálního charakteru. Ale to v Auroville neplatí. Mezi lidmi není potřeba stavět žádné zdi, protože zde neexistuje žádný omezovací systém. Neexistují zde peníze, náboženství ani politika. A díky tomu zde lidé mohou soužít v míru.
Město není řízeno vládou, nýbrž výbory sestavené z jeho obyvatel. Místo peněz tu funguje tzv. Aurocard. V Auroville se nedá koupit žádný alkohol a auta mají zakázaný přístup do ulic města. Žádná pravidla však nejsou prosazována, protože zde není žádná oficiální vláda a ani policie, která by na to dohlížela. Místo toho se město spoléhá na vzájemnou důvěru mezi jeho obyvateli.
Utopická vize Auroville se zrodila v hlavě duchovní vůdkyně Mirry Alfassa, známé jako “Matka” Auroville. První plán města navrhla už v roce 1960, kde ho rozdělila do čtyř zón: průmyslové (organické farmy), kulturní (obchody a podniky), obytné a mezinárodní (oblasti pro návštěvníky).
Téhož roku se do projektu zapojil francouzský architekt Roger Anger, který vizi Mirry transformoval v plány obytných domů, veřejných budov, farem a lesů. Od té doby se mnoho vnějších organizací podílelo na realizaci původní vize Auroville. Architekt Anupama Kundoo například navrhl obytné domy ve tvaru lega a architekti z Auroville Design Consultancy vypracovali návrhy veřejných míst jako školky, knihovny, letovisek a domů. Zatímco velká část stále existuje pouze na papíře, všechny zamýšlené projekty mají jasný cíl – spojení lidí a udržitelnost životního prostředí.
Tato mírumilovná anarchická komunita si dala za cíl být udržitelným ekoměstem. O potravu pro všechny jeho obyvatele se stará 15 farem rozkládajících se na rozloze 2,5 akru, na kterých lze nalézt vše od kukuřičných polí po ovocné sady. 50 vesničanů a 300 sousedů pracuje na farmách, které produkují 2 % spotřebované rýže a obilovin a 50 % zeleniny. Vesnice je zcela samostatná v produkci mléka, mléčných produktů i sezónního ovoce. Lidé z Auroville se podílí na mnoha projektech od škol a IT po obnovitelné zdroje energie a ruční práce. 4000 – 5000 lidí díky tomu našlo zaměstnání v blízkých vesnicích.
Zdá se, že názory lidí zvenčí na Auroville se rozcházejí. Někteří jej obdivují a respektují, zatímco jiní naznačují, že se obyvatelé města pouze podílí na eskapismu. Téměř 60% obyvatel jsou cizinci, zatímco většina nových obyvatel vyžaduje více financí, než by si většina obyvatel Indie mohla kdy dovolit. A kromě neexistující vlády by se mnoho lidí hádalo, zda Auroville naplňuje původní vizi města.
Tento fakt uznává i oficiální webová stránka města, ale prohlašuje, že na tom aktivně pracuje. Ale už jen to, že existuje takovéto narušení systému, které se lidé snaží přetvořit v realitu, vypovídá o touze uvnitř mnohých z nás – žít volně bez omezení, která jsme doposud se naučili brát jako samozřejmost.
Alfassa věřila, že:
Na světě by mělo existovat místo nenáležící žádnému národu, kde by všichni lidé dobré vůle mohli svobodně žít jako občané světa a zodpovídat se jediné autoritě, nejvyšší Pravdě; místo míru, svornosti a harmonie, kde by všechny bojové instinkty člověka měly být využívány výhradně k zdolání jeho vlastního trápení a bídy, překonání jeho slabostí a neznalostí s cílem zvítězit nad vlastním omezením a neschopností; místo, kde by se dávalo přednost duševním potřebám a pokroku před uspokojením vlastních tužeb, hledáním potěšení a materiálními požitky.
Na takovém místě by děti měly možnost vyrůstat a rozvíjet se v každém směru, bez ztráty kontaktu s jejich dušemi; vzdělání by se jim dostávalo ne za účelem složení zkoušek a nabytí vysvědčení, nýbrž za účelem obohacení existujících schopností a získání nových. Na tomto místě by byly tituly a pozice nahrazeny příležitostmi sloužit a organizovat; tělesné potřeby každého by byly naplněny rovným dílem a intelektuální, morální a duševní nadřazenost by byla vyjádřena všeobecným uspořádáním, ne zvýšením požitku a síly života, ale zvýšenými povinnostmi a zodpovědností.
Krása ve všech uměleckých formách – malba, sochařství, hudba, literatura by byly přístupné všem a možnost sdílet potěšení, které přináší, by byla limitována pouze vlastní kapacitou, ne společenskou nebo finanční pozicí.
Na tomto ideálním místě by peníze neměly nikdy víc své suverénní postavení; hodnota jednotlivce by byla mnohem důležitější, než hodnota materiálního bohatství a sociálního postavení. Prací by si člověk nevydělával na život, ale sloužila by jako vyjádření sebe sama a k rozvíjení vlastních schopností a kapacity, zatímco by byla i službou prospěšnou celé komunitě.
V Auroville nejsou mezilidské vztahy založeny na soupeření a hádkách, ale spíše na pospolitosti; na vzájemném respektu vůči schopnostem druhého, s jehož pomocí by bylo možné vytvořit komunitu, které se bude dařit.
