„Nedávno jsem na toto téma hovořil s paní, na kterou jsem narazil v esoterickém knihkupectví. Dovolil jsem si nakonec na její výzvu odhadnout, že je trpělivá a tvrdohlavá, pracuje ráda rukama, miluje přírodu a doma má kočky, živí se jako úřednice, ale tato práce ji neuspokojuje. Až na to, že dle svých slov není úřednice ale kancelářská krysa, byla paní zaskočená…“
Chtěli byste umět poznat, co se v kom skrývá? Určit na první pohled naturel člověka? Zkrátka vypěstovat si čich na lidi kolem vás? Naučit se odhadnout povahu na základě vzhledu a vytvořit si přesný první dojem může každý. Chce to jen chuť sledovat své okolí a vědět, jak správně na to.
Mnoho lidí se domnívá, že nelze řádně určit na první pohled temperament člověka a další informace o něm. Považují to za nesmyslné, obvykle v tom hledají určitou dávku šarlatánství. Naopak jiní toto umění považují za dostupné jen pro výjimečně nadané, intuitivní a empatické jedince. Tyto oba pohledy jsou ovšem daleko od pravdy. Jak to tedy je?
Lidé vědí již dlouho, že náš vzhled jde ruku v ruce s naším naturelem. Ne náhodou se říká, že je náš vzhled odrazem naší duše. Studium vazeb mezi zevnějškem a povahou známe i pod názvem fyziognomie, která má své kořeny v dobách starověku. Tímto oborem se zabýval i Aristoteles, Pythagoras či Hippokrates.
Zajisté jste někdy o někom řekli, že má „přísné oči“ či „laskavý úsměv“. Můžete si všimnout opakujících se rysů u dané charakterové vlastnosti. Při studiu svého okolí můžete i zaznamenat, že spolu s vývojem lidí v průběhu jejich života dochází i ke změnám v jejich vzhledu a vyzařování. Některé takové posuny mohou být dramatické a zkušený typolog získává mnoho informací o tom, čím takový člověk prochází. Zkrátka, ve vzhledu člověka lze číst jako v otevřené knize. Typologie je živá a funkční, její úspěchy se ovšem odvíjí od schopností typologa. A za chyby v dedukci je zodpovědný právě on.
Jak si ukážeme v dalším pokračování tohoto článku, typologie nevyžaduje výjimečné a jasnozřivé adepty. Samozřejmě, pokud máte k typologii dispozice/talent, je to pro vás na startovní čáře plus. Typologii se ovšem může naučit každý. Mezi základní předpoklady patří všímavost a chuť zajímat se o lidi kolem vás. Typologie je tedy dostupná velkému množství lidí a domnívám se, že kdyby se základní principy rozšířily do co nejširšího povědomí, lidé by k sobě byli férovější a spousta věcí by v naší společnosti fungovala lépe.
Učebnice typologie
V každém dobrém knihkupectví naleznete knížky, které jsou zaměřené na typologii člověka. Mohou pracovat s odlišnými přístupy – některé studují podobu našich tváří, jiné se zaměřují na tzv. řeč celého těla, tedy na gesta a držení těla. Titulů a autorů je hodně a kdo chce svůj odhad na druhé studovat co nejhlouběji, pravděpodobně se nevyhne pořízení některé z nich. Přesto tyto knihy spíše nedoporučuji a sám jsem si na svém vlastním vývoji odzkoušel, že mohou více škodit, než pomoci.
Protože mě práce s lidmi skrze astrologii fascinuje, zajímám se dlouhodobě i o možnosti odhadu charakteru na základě zevnějšku. Můj odhad byl často správný a nemohl jsem si nevšimnout, že existují souvislosti mezi vzhledem a naším horoskopem. Dokonce najdeme vazby i mezi horoskopem a čarami na dlani, přičemž čtení z ruky v podstatě patří mezi typologické metody. Postupně jsem svůj zájem o toto téma prohluboval a studoval příslušnou literaturu. Knihy popisují jednotlivé typy tvarů obličeje, nosu, očí, obočí, úst, apod. spolu s jejich interpretací. V praxi jsem ovšem zjistil, že tyto z knih nastudované znalosti mnohdy nefungují.
Čím to však je? Lidské tělo nelze roztřídit do škatulek a tvrdit, že vždy platí nějaká zákonitost – realita je taková, že každý jsme zcela jiný a např. určitý tvar nosu se u každého projevuje odlišně. V různých zdrojích se navíc interpretace tvarů částí obličeje liší a někdy i protiřečí.
Tyto učebnice mohou pomoci v prohloubení vašich dovedností. Je zde ovšem jedno riziko, které považuji za primární důvod, proč nám tyto učebnice mohou život spíše zkomplikovat. Při zkoumání tvaru nosu, výšky čela, velikosti rtů, směřování koutků, či postavení obočí naší pozornosti může uniknout ta pravá podstata osobnosti. Osobně jsem zjistil, že mě to ruší a že mnohem lepších závěrů dosahuji, dám-li přednost svým vlastním zkušenostem spolu s mojí intuicí.
Jak na to?
Instinktivní typologii ovládáte do určité míry každý. Princip je stejný, jako v moment, když z někoho druhého „nemáte dobrý pocit“. Existuje mnoho možností, jak v sobě cit na druhé dále rozvíjet a dovést k přesnosti. Protože jsme každý odlišný, je zapotřebí, abyste si našli svojí vlastní cestu, nicméně mohu vám nabídnout tipy, které vás nastartují.
V první řadě je nejdůležitější rozvíjet své pozorovací schopnosti. Sledujte svoje nejbližší okolí a lidi, které znáte. Přemýšlejte nad tím, jací se jeví být navenek a jací jsou ve skutečnosti. Naše společnost je nastavená tak, že nás učí zakrývat své pravé úmysly a pocity. S tím je zapotřebí při práci s lidmi počítat, cvičte se tedy v odhalování různých zažitých vzorců chování a společenských mimiker.
Všímejte si podobností ve vzhledu a zkoumejte, co mají daní lidé společného a v čem se liší. Vzpomeňte si, jak na vás vaši přátelé působili při prvním setkání a jak se váš pohled na ně vyvíjel v průběhu času. Zaměřte se na jejich oblíbená gesta i preferovaný styl oblékání. I toto může sloužit jako doplňující informace, která nám může dokreslit a doupřesnit interpretace.
V další fázi můžete svůj studijní rámec rozšířit o nové osoby, které vstoupí do vašeho života. Jestliže žijete společenský život a potkáváte nové lidi, budete mít hodně příležitostí k rozvíjení. Zkušenosti můžete nabrat ovšem i s těmi, koho potkáte v restauraci, na ulici, na poště, v autobuse, atd. – je vhodné, aby se daný člověk nějakým způsobem projevil, abyste si své první závěry mohli ověřit. Porovnávejte nové osoby s těmi, které již znáte. Spolu se zkušenostmi se bude stále více zapojovat a prohlubovat váš šestý smysl.
Vaše závěry budou stále přesnější a někdy budete schopní odhalit i věci, které druhé překvapí. Nedávno jsem na toto téma hovořil s paní, na kterou jsem narazil v esoterickém knihkupectví. Dovolil jsem si nakonec na její výzvu odhadnout, že je trpělivá a tvrdohlavá, pracuje ráda rukama, miluje přírodu a doma má kočky, živí se jako úřednice, ale tato práce ji neuspokojuje. Až na to, že je dle svých slov kancelářská krysa, byla paní zaskočená. To co jsem „uhodl“, jsou závěry, o kterých se v žádné sebechytřejší knížce nedočtete. Jsou založené na vlastním pozorování, odhadování a porovnávání druhých.
Astrolog a terapeut Vít Kuntoš
