Eye gazing je jednou z nejmocnějších praktik na této planetě, která nám umožňuje hlubší spojení s vlastním nitrem a také s ostatními. Mnoho lidí při provozování této techniky zažilo nepopsatelné pocity, kdy viděli aury, výjevy z minulých životů nebo další obrazce. Pouhým zíráním do něčích očí můžete zjistit více o sobě, společnosti a pochopit naši spirituální podstatu.
Čím to je, že při tak jednoduché činnosti, jakou je zírání do očí, zažíváme takto intenzivní pocity a vize? Proč se verbální komunikace stává tak obtížnou, když navážeme oční kontakt? Vědci z univerzity Kyoto se rozhodli, že tento neustále se rozšiřující fenomén prozkoumají.
Co je to zírání do očí neboli eye gazing?
Nehledejte v tom nic víc než pouhé hledění do očí jiné bytosti. Můžete se dívat do očí neznámého člověka, člena rodiny, zvířete nebo třeba romantického partnera (což je běžné v tantrickém sexu). Oči jsou často vnímány jako okna do duše, což znamená, že mohou být nástrojem pro nahlédnutí za hranici fyzického světa – do toho spirituálního. Lidem se často při pohledu do očí jiného člověka zjevují intenzivní vize či nehmotné výjevy jako aura.
Italský psycholog Giovanni Caputo zkoumal eye gazing a zjistil, že tato metoda může navodit změněné stavy vědomí bez užití drog. Dle výpovědí účastníků jeho studie: 90 % spatřilo deformace obličeje, 50 % vidělo v obličeji partnerů vlastní tvář a 15 % uvedlo, že se jim zjevil obličej příbuzného.
Jedno vysvětlení těchto zážitků je nervová adaptace. Naše neurony se dokáží zpomalit a dokonce naprosto vypnout své reakce vlivem stimulace něčím nehybným. Děje se to, když upřeně hledíte na cokoliv – vaše vnímání se mění, dokud nezamrkáte nebo nedojde ke změně v pozorovaném prostředí. Nicméně nevysvětluje to spirituální aspekty spojené se zíráním do očí, se silnými pocity, které lidé zažívají, ani s tím, proč je to pro někoho tak obtížné.
Vědci dokázali, jak zírání do očí ovlivňuje naši komunikaci
Pro mnoho lidí je obtížné hledět do očí jiného člověka, a to zejména při konverzaci. Vyhýbání se očnímu kontaktu je široce odsuzováno a často je asociováno se stydlivostí, strachem z emocí, neúctou a dalšími kulturními nebo společenskými vazbami. Denně se díváme na spousty věcí, tak proč je pro nás tak těžké hledět někomu do očí?
Vědci z univerzity Koyoto v Japonsku tento jev studovali pozorováním skupiny dobrovolníků, kteří hleděli na různé obličeje. Účastníci museli buď navázat oční kontakt, nebo se podívat jinam, přičemž zároveň hráli slovní hry.
Požádali jedince, aby jmenovali slovesa asociovaná s určitými slovy; např. slovo „nůž“ by se mohlo pojit s řezáním nebo bodáním. Při upřeném pohledu do očí měli účastníci větší problém slova nacházet, hlavně když se jednalo o obtížnější asociace. Např. „ruka“ by mohla být vnímána jako náročnější slovo, protože existuje mnoho sloves, jenž se s ním spojuje, včetně psát, hrát, ukazovat, mávat a tak dále.
„Ačkoliv se oční kontakt a zpracovávání slov jeví nezávisle, lidé často odvracejí své oči od člověka, s kterým konverzují. To naznačuje, že mezi těmito procesy probíhá rušení.” vysvětluje studie.
Studie prokázala, že navazování očního kontaktu vyžaduje zapojení kognitivních funkcí, a že existuje spojitost mezi mluveným slovem/myšlenkou a očním kontaktem. Pokud se někdo podívá jinam, když s vámi hovoří, ignorujte své ego, které si myslí, že je to neslušné a uvědomte si, že kognitivní systém tohoto člověka může být prostě přetížen.
Možná proto při provozování eye gazingu není slov zapotřebí. Neverbální komunikace, která probíhá, je o hodně silnější než jakékoli mluvené slovo, takže je to prostě zbytečné.
Závěrečné myšlenky
Pokud máte problémy s navazováním očního kontaktu, mějte na vědomí, že nejste sami a že věda pro to má vysvětlení! Nicméně nenechte se od eye gazingu odradit kvůli vašim rozpakům. Pokud se necítíte dostatečně dobře, abyste to praktikovali s někým jiným, zkuste to ze začátku jen v zrcadle.
